Kde máme stát…

Marek Řezanka

Pro Lutonského zkáza je trest boží

za volbu lidí – žluč z něj přímo teče.

Wollner svůj výrok fakty nepodloží:

Klidně i světci dá cejch donašeče.

Lidická kauza úmorně se vleče,

nařčená zemře jako prašivá.

Etiketa se snadno našívá,

odpárat nelze, když se s kůží speče.

Inkvizitoři pálí zaživa:

Kde máme stát – nám přikazují klečet.

Pokrytci slaví – přetvářku dál množí,

o lidská práva u nich bují péče.

Erdogan zatím odpůrce své složí,

do Istanbulské smlouvy vrazí meče.

Je členem NATO – mám se smát, či brečet?

Realita je velmi mrazivá:

Slyšíme, co se pravdou nazývá,

lež, kterou dítě z jejích šatů svleče.

Asi nám chybí více vaziva:

Kde máme stát – nám přikazují klečet.

Z Vrbětic zmizlo zakázané zboží:

Hlavně, že k Rusku bylo nutné ječet.

Důkazy na stůl nikdo nevyloží,

v autu tak skončí všechny tvrdé smeče.

Před vlastní hanbou nikdo neuteče.

Cenzura řádí silou kladiva.

Dva metry – kam se člověk zadívá.

Systém má nádor – nejen silné křeče.

Arbitrem je dnes každý nádiva.

Kde máme stát – nám přikazují klečet.

Odporných rysů systém nabývá.

Těží z něj hlavně parta hrabivá.

Rýsují se zde ještě mnohé zteče.

Občan se tím, jak splácet, zabývá.

Kde máme stát – nám přikazují klečet…

Namluveno: http://muamarek.cz/files/mp3/kde-mame-stat....mp3.

Dne 6. 7. si připomínáme 606 let od upálení Mistra Jana Husa. Člověka, který upozorňoval na dvojí metry tehdejší katolické církve.

Podívejme se v den tohoto výročí na dvojí metry dnešní České televize. Uvedu tři příklady, kdy je nutné chování vysoce postavených osob v ní působících odsoudit:

1)    Zástupce šéfredaktora zpravodajství, František Lutonský, zneužil katastrofy v podobě ničivého tornáda na jižní Moravě, aby dal do souvislosti ničivý živel s výsledky prezidentských voleb v této části republiky. Takové jednání by mělo vést k okamžité rezignaci dotyčného.

2)    Člen Rady České televize, Zdeněk Šarapatka, pro změnu v červnu 2020 veřejně hlásal, že „smrt se spletla“ – a netajil se svým zklamáním, že místo jím nenáviděného M. Zemana, odešel navždy pan Kubera. Rovněž zde šlo o mimořádně nechutné chování, které by mělo vyústit v rezignaci dotyčného.

3)    „Skupina historiků a expertů na Lidice vydala obsáhlé prohlášení, podle něhož nelze vinit přeživší Alžbětu Doležalovou za to, že údajně udala svoji židovskou podnájemnici Štěpánku Mikešovou.“ (1. 7. 2021, Parlamentní listy). Marek Wollner ovšem nadále v rozporu s fakty hájí postup České televize, který dotyčnou výrazně poškodil – a ukázal se jako nepravdivý. Ani v tomto případě Wollner nemusí rezignovat.

Nabízí se otázka, kdo má ještě tu drzost něco občanům České republiky hlásat o boji proti nenávisti a zejména o boji proti hoaxům a takzvaným dezinformacím.